České kořeny Friedricha Augusta von Hayeka a rakouské školy

07.07.2015 07:23

Rok 2014 je spojen s Friedrichem Augustem von Hayekem třemi významnými výročími. Hayek se narodil ve Vídni před 115 lety, 8. května 1899. V březnu uplynulo sedmdesát let od prvního vydání Hayekovy stěžejní knihy Cesta do otroctví. Nobelova cena za ekonomii pak byla Hayekovi udělena před čtyřiceti lety, 9. října 1974. Pokud se ekonom v roce třech hayekovských výročí vydá na procházku do ulic Hayekovy rodné a studentské Vídni, zklamaně zjistí, že císařské a královské město na svého slavného rodáka pozapomnělo. Velká vídeňská knihkupectví prodávají v ekonomických odděleních Marxův i Pikettiho Kapitál nebo Sedláčkovu Ekonomii dobra a zla, Hayekova Cesta do otroctví v nich však, na rozdíl od knihkupectví českých, chybí. Jakoby se naplnilo provokativní proroctví Václava Klause z 16. listopadu 1989, že „jestli je Hayek v Rakousku už mrtev, my ho v Praze zase oživíme.[1]“ Spíše než o „oživení“ rakouské školy v Čechách bychom však mohli mluvit o jejím „znovuoživení“. Hayek, Menger, Wieser nebo Böhm-Bawerk jsou totiž s naším územím provázáni nejen vzájemnými vlivy odbornými, ale i svými rodinnými kořeny.

První kapitolu své autobiografické knihy Hayek on Hayek: An Autobiographical Dialog otvírá Hayek kusým životopisem svého prapradědečka z otcovy strany Josefa Hayeka, který doplnil rodové jméno o šlechtické „von“. Vzestup moravských Hájků, který můžeme vyčíst z matrik a dobových dokumentů, je klasickým vzestupem gründerů 18. století.

Polovina 18. století byla obdobím výrazných ekonomických, geopolitických i kulturních změn. Zatímco v Anglii se pozvolna rodila průmyslová revoluce, na území rakouské monarchie docházelo díky osobnímu podnikatelskému nasazení císaře Františka Štěpána Lotrinského, manžela Marie Terezie, k rozmachu manufaktur. Jedním z menších podnikatelských center té doby bylo panství v Letovicích
a na Malé Slatince
svobodného pána Jindřicha Kajetána Blümegena.

Moravské město Letovice bylo v 18. století významným obchodním a dopravním uzlem rakouské monarchie. V roce 1750 Blümegen položil základy letovické manufaktury i kláštera Milosrdných bratří s kostelem sv. Václava. Ve stejném roce se v Letovicích narodil Blümegenův budoucí spolupracovník Josef Laurentius Longinus Hayek. Latinský zápis v matrice říká:

„Dne 15. března 1750 pokřtil místní kaplan dítě jménem Josephus Longinus Laurentius. Rodiče: Laurentius Hayek, polesný a Anna Eleonora, kmotři: Reverendissmus Dominus Mathias Mayer
a panna Francisca Geringin, dcera rychtáře olešnického.“

Jméno Longinus dostal malý Josef podle svatého patrona (v církevním kalendáři je 15. březen zasvěcen sv. Longinovi), Laurentius pak po svém otci, Blümegenově polesném Vavřinci (Laurentiu) Hayekovi. Stručný zápis naznačuje, že se letovičtí Hájkové (nebo také Hayekové, Hajeckové či Hagekové, jak bylo příjmení uváděno) řadili už v 18. století k vyšší společenské vrstvě. Polesný (správce panských lesů) patřil mezi nejvyšší úřednické funkce. Lesníkem byl pravděpodobně
i Vavřincův otec – podle diplomu, kterým císař Josef II. povýšil Josefa Hayeka do šlechtického stavu, bojoval jeho otec i dědeček v pruských válkách v jednotkách Černých myslivců (Jägerkorps). Černí myslivci byly armádní jednotky složené především z lesníků, kteří dobře zacházeli se střelnými zbraněmi, a proto v případě války nepotřebovali dlouhý výcvik. Tři křestní jména novorozence byla v letovické matrice 18. století zcela unikátní, obdobně netypická je volba společensky vysoce postavených kmotrů. Josefovi však ještě nebylo ani pět let, když jeho otec zemřel.

Zatímco se Hayekova rodina vypořádávala s předčasnou smrtí otce, kariéra Jindřicha Kajetána Blümegena strmě stoupala. Na konci roku 1760 založila Marie Terezie z popudu Václava Kounice Státní radu, jejímž hlavním úkolem podle císařovny bylo – vzhledem k vysokému státnímu dluhu – „zabránit úplnému zruinování státu“. V šestičlenné Státní radě zasedal od počátku také hrabě Blümegen, který se stal i českým kancléřem. Nevíme, kdy přesně nastoupil Josef Hayek jako další
z Hájků do jeho služeb, nicméně už v roce 1774 byl prokazatelně Blümegenovým podnikatelským společníkem. Právě v roce 1774 společně přeměnili letovickou textilku na továrnu, která v roce 1807 zaměstnávala už 250 lidí a stala se tak předchůdcem dodnes fungující letovické textilky Tylex. Podle dostupných pramenů založil hrabě Blümegen spolu s Josefem Hayekem na místě původní manufaktury nejen továrnu, ale také pro tovární dělníky osadu Jindřichov, která je dnes městskou částí Letovic. Ve stejné době dokončovali stavbu barokního kláštera a kostela. V osobě Josefa Hayeka a hraběte Blümugena se tak na našem území v téže chvíli spojuje vrcholící baroko a nastupující průmyslová revoluce.

Po boku Blümegena kariérně rostl i inspektor letovické továrny Josef Hayek. Stal se hospodářským radou hraběte Blümegena, dvorním koncipistou českomoravské dvorní kanceláře a konečně, po smrti svého mentora, byl císařem Josefem II. povýšen 11. srpna 1789 do šlechtického stavu. Podle matričního zápisu zemřel v lednu 1830 v Brně v důsledku „vyčerpání sil“ po osmdesáti letech velmi úspěšného budování jména „Hayek“. Své rodině zanechal kromě šlechtického titulu a poměrně vysokého jmění také Dům pánů z Lipé (známý i jako Schwanzův palác, dnes brněnské náměstí Svobody č. 86). Není bez zajímavosti, že hned ve vedlejším domě číslo 85 se v roce 1851 narodil další vůdčí ekonom rakouské školy Eugen Böhm-Bawerk. Snad každá kniha věnovaná rakouské škole připomíná, že Böhm-Bawerk byl švagrem Friedricha von Wiesera, který působil v letech 1884 – 1903 jako profesor Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a v akademickém roce 1901/1902 dokonce jako její rektor. Méně známý je fakt, že maminkou Böhm-Bawerka byla Karolína Böhm-Bawerk, rozená Wieser. Je tedy možné, že rodinné vztahy mezi oběma zakladateli rakouské školy byly mnohem užší, než se dnes domníváme.

V Brně se narodil také Josefův jediný syn (kromě něho měl ještě pět dcer) Jindřich František Xaver Hayek, který se po studiích práv stal ministerským úředníkem ve Vídni, kde, jak ironicky píše F. A. Hayek, „pravděpodobně musel pracovat jen dvě až tři hodiny denně“. Posledním „brněnským“ Hayekem byl Jindřichův syn, Hayekův dědeček, Gustav Václav Vincent Hayek - významný přírodovědec, který na výzkumných cestách doprovázel korunního prince Rudolfa, nadšeného ornitologa, který s Hayekem v roce 1881 uspořádal první mezinárodní ornitologickou výstavu. Je příznačné, že zatímco prince Rudolfa provázel celoživotní láskou k biologii Hayekův dědeček, jeho učitelem ekonomie nebyl nikdo jiný než Karl Menger, zakladatel rakouské školy, který v letech 1860 – 1863 studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Mengerovi předci z otcovy strany emigrovali v roce 1623 z Německa do Chebu. Jeho maminka Karolína byla dcerou Josefa Jeřábka a Terezy Jeřábkové – Kalasové, obchodníků z Vysokého Mýta (východočeské kořeny Mengerových předků je možné dopátrat až do 16. století).     

Rodové vazby Friedricha Augusta von Hayeka a dalších vůdčích ekonomů rakouské školy jsou s ohledem na mnohonárodnostní složení rakouské monarchie, jejíž součástí české země byly, snad jen zajímavou marginálií. Z hlediska ekonomické vědy je významnější přímý vliv těchto osobností na české ekonomy. Význam von Hayeka pro polistopadovou ekonomii je nezpochybnitelný. Hayek je na českých vysokých školách vyučován, je u nás čten a snad i chápán. O roli první generace rakušanů bylo až donedávna známo jen málo, přesto byla pro ekonomii a ekonomiku zejména první republiky významná.

Jak ve své nedávné práci uvádí např. Jonáš[2], byl dílem svého vrstevníka Karla Mengera ovlivněn první český profesor národohospodářství Albín Bráf, který v roce 1900 při příležitosti Mengerových šedesátých narozenin publikoval v Obzoru Národohospodářském Mengerovi věnovaný krátký článek. V něm mimo jiné napsal:

 „Třebaže se mezi nynějšími literárními pěstiteli národohospodářské vědy u nás Čechů bezprostředních žáků Mengrových takměř nenalézalo, přece není mezi nimi také asi žádného, aby nebyl ze spisů Mengrových a předem z hlavního jeho díla methodologického čerpal, ne-li víc, aspoň mocné podněty
k novému přemýšlení a k správnějšímu proniknutí methodologické stránky společenských věd vůbec
a národohospodářské zvlášť. Ba jsou mnozí mezi námi, kteří nepokrytě vyznávají, že teprve studiem tohoto díla a hojné literatury jeho podnětem probuzené vyvedeni byli z dosavadní nejistoty vlastní
a k jasnému názoru o cílech a cestách národohospodářské práce vědecké.“ [3]

Bráfovým prostřednictvím byli první generací rakouské školy ovlivněni Bráfovi žáci včetně prvního československého ministra financí Aloise Rašína. Mengerovo dílo sledoval i první český národohospodář Josef Kaizl, který převzal ministerstvo financí po Böhm-Bawerkovi[4]. Mises a Hayek naopak citovali Františka Čuhela, jehož práce je bezpochyby ovlivněna Wieserem, který již během Čuhelových studií na pražské univerzitě působil.

Hayekův, Mengerův či Misesův původ v kolébkách českých a moravských měst je pro českého ekonoma jistě velmi milý. O to milejší je pak vědomí, že česká ekonomická věda „své“ rakušany vždy studovala a studuje.

 

 

 

 



[1] Václav Klaus: 100 let od narození Friedricha Augusta von Hayeka, 13. 5. 1999.

[2] Jan Jonáš: Albín Bráf a Carl Menger v Albín Bráf: Politik, národohospodář a jeho doba. Ed. Antonie Doležalová, Praha, 2013.

[3] Citováno dle J. Jonáš.

[4] Viz např. citace Mengerovy publikace v Kaizlově knize Náprava rakouské měny z roku 1890.