Dáváme dáreček Němcům?

25.11.2018 19:53

Vláda schválila investiční pobídky pro automobilku BMW v celkové výši 528 milionů korun. Bavorská automobilka na oplátku slibuje vytvořit 250 pracovních míst. Na první pohled jde o velmi nevýhodný obchod, kdy stát vznik jednoho pracovního místa zadotuje více než 2 miliony korun. Je v tom skryto ještě něco jiného?

Němci v původní tiskové zprávě skupiny BMW zdůvodňují volbu Sokolovska mimo jiné tím, že místo výstavby zkušebního centra leží 40 kilometrů od hranic s Bavorskem, jen dvě a půl hodiny cesty autem od centrály v Mnichově. Lze proto předpokládat, že na vysoce kvalifikovaných pozicích budou zaměstnáni spíše němečtí odborníci z bavorského regionu, kteří budou dojíždět. Sokolovsko je dnes region nejen chudý, ale také se stále více vylidňuje. Spíše než vysoce kvalifikovaná místa s vysokou přidanou hodnotou tak budou pro místní nezaměstnané připravena jen místa nekvalifikovaná, tedy méně placená.

Je v době, kdy na trhu práce panuje zoufalý nedostatek pracovních sil, rozumné vytvářet takto štědré investiční pobídky?

Investiční pobídky jsou nerozumné vždy, dnes ovšem ještě více než kdykoli jindy. V České republice dnes chybí více než 90 tisíc zaměstnanců. V této situaci skutečně není nutné „kupovat“ 250 pracovních míst za půl miliardy korun.

Díky BMW jsem si vzpomněla na 16 let starý článek pana prezidenta Klause s nadpisem „Investiční pobídky snižují ekonomickou efektivnost.“ Mimo jiné tam čtu:

„Naše socialistická vláda je nepoučitelná. Podle ministerstva průmyslu a obchodu stát podporuje velké investory proto, že do regionů přinášejí nová pracovní místa. To je ovšem naprostá mystifikace. Velcí investoři pracovní místa „nepřinášejí“, pouze využívají pracovní sílu, která v regionu je (nemluvě o tom, že v mnoha případech přetahují nejkvalifikovanější pracovníky místním podnikům).

To, co potřebujeme, nejsou umělé investiční pobídky, ale dobré podnikatelské a investiční prostředí, v němž nebude nikdo ani diskriminován, ale ani zvýhodňován na úkor jiných.
Nejúčinnějším prostředkem k tomu se dnes jeví razantní snížení daní z příjmu právnických osob z dnešní úrovně zhruba na polovinu. To by představovalo mocnou investiční a podnikatelskou „pobídku“ pro všechny podnikatele, bez ohledu na to, jestli jsou velcí nebo malí, zahraniční nebo domácí.“

Existuje záruka, že tato pracovní místa obsadí čeští občané? Není možné, že vláda bude nepřímo dotovat práci pro cizí státní příslušníky?

Určitě neexistuje. Zkušenosti ukazují, že vysoce kvalifikovaná místa bývají obsazena západoevropskými pracovníky a nekvalifikovaná místa východoevropskými pracovníky.

Funguje vůbec instrument investičních pobídek? Neexistují lepší cesty, jak vytvořit nová pracovní místa?

Nefunguje. Jeden symbolický příklad za všechny: v roce 2000 s velkou slávou darovala naše země formou investiční pobídky 1,6 miliardy korun nizozemské firmě Philips. Firma slíbila, že v Hranicích na Moravě bude zaměstnávat 3250 lidí, ve skutečnosti zaměstnala jen asi třetinu. Investice se totiž týkala klasických televizních obrazovek, které na počátku tisíciletí začaly být nahrazovány novou technologií. Mateřská firma LG zkrachovala, po pouhých sedmi letech výroba neslavně skončila. Takových příkladů „špatné praxe“ máme v dějinách investičních pobídek mnoho.

Je strašlivé, že se po šestnácti letech pořád motáme v tomto začarovaném či spíše prokletém kruhu. Ekonomická teorie a hlavně ekonomická zkušenost nás učí, že pobídky jsou nesmysl, leč konkrétní zájmy konkrétních lidí nad zdravým rozumem a zájmem země opět vítězí.

Investiční pobídky v prvé řadě poškozují drobné podnikatele a živnostníky. Holička, která si na vesnici u Sokolova otevře provozovnu, jistě pobídku nedostane, velká silná firma ano. Nemluvě o tom, že maličká česká firma může kvůli konkurenci dotovaného giganta rychle zkrachovat.

Stříhání pásek u nových obřích továrních hal samozřejmě může přinést několik hlasů, zaplatí to však ze svých daní právě ony malé holičky, tesaři nebo automechanici. Lepší cesta – a hlavně levnější cesta – existuje: snižování administrativy, zjednodušování stavebního řízení, odstraňování překážek v podnikání. To je jistě levnější než diskutovaných 528 miliard a pomohlo by to celému českému hospodářství.

Mnozí drobní podnikatelé jistě budou přemýšlet, proč obří zahraniční společnosti vláda přihraje půl miliardy a co se naopak chystá udělat pro ně. Dělá vláda dost pro malé živnostníky a drobné podnikatele?

S nadsázkou: dělá toho bohužel více než dost – EET, GDPR, stavební řízení, neustálé kontroly
a inspekce…kdyby toho někdy dělala vláda méně, jistě by to českým podnikatelům vůbec nevadilo. Politika Evropské unie a bohužel i politika našich vlád je však dělána na míru velkým a silným. Koneckonců, nadnárodním koncernům náramně vyhovuje nadnárodní Unie: místo lobbování u 27 vlád jim stačí lobbovat (levněji a rychleji) u jedné bruselské Komise. Právě tito giganti tak budou ochotni držet Unii při životě, i kdyby měla ležet v kómatu na JIPce.

V minulosti se stávalo, že jakmile investiční pobídky a daňové úlevy skončily, zahraniční firmy z Česka rychle odešly. Jakou má Česko záruku, že se to nyní nebude opakovat?

Žádnou. Jedinou výhodou je z tohoto hlediska právě poloha plánované výstavby prakticky na hranicích s Německem. Na druhou stranu, BMW dnes buduje továrnu v Maďarsku, nelze tedy vyloučit, že se automobilce po sedmi, deseti letech nevyplatí posunout i zkušební centrum dále na východ.

Jak hodnotíte hospodářskou politiku Babišovy vlády? Jaký je její podíl na ekonomickém růstu, který zažíváme?

Nevšimla jsem si, že by vláda měla nějakou ucelenou hospodářskou politiku. Jedná se spíše o desítky různých kroků, kterými se jen záplatují díry a hasí požáry. V historii nenalezneme mnoho růstových období, která by byla díky vládě. Naopak, ekonomiky rostou spíše vládám navzdory.

Hlavním úkolem vlád není podpora růstu. Vláda není podnikatel, není zaměstnanec, neměla by být pokud možno ani spotřebitel. Vláda má jen udržovat takové prostředí, ve kterém platí pravidla hry, ve kterém ekonomice v růstu nic nepřekáží. Obrazně řečeno: vláda nemá být ozubeným soukolím ekonomiky, ale jen olejničkou, která kola promazává, když se zadrhují. Naše vláda ovšem do soukolí spíše přisypává písek – a Evropská unie svými směrnicemi a nařízeními do něj hází přímo hrubý štěrk.

Trvá ještě ekonomický růst, nebo se již pomalu dostáváme do recese?

Ekonomika začíná zpomalovat, což není nic překvapivého – když jedete na maximum, nemůžete už přidat. Naše hospodářství na maximum jede, protože opět „nejsou lidi“. Ve skutečnosti samozřejmě „lidi“ jsou, jen je máme zaměstnané ve zcela neproduktivních pozicích nejrůznějších influencerů, dotačních poradců, pracovníků genderového auditu a manažerů štěstí.

Tato zaměstnání růstu našeho bohatství nepomohou. Představme si hrubý domácí produkt země jako velký krásný pomeranč. Prodejce (vládu) zajímá hmotnost pomeranče tak, jak jej vezmeme z regálu. Nás, zákazníky, zajímá hmotnost pomeranče bez slupky. Ten teprve můžeme rozdělit a jednotlivé dílky dát dětem. „Měkká“ zaměstnání představují z hlediska bohatství země právě jen onu velkou, těžkou kůru. My potřebujeme, aby se zvětšovala poživatelná část pomeranče, která vzniká díky práci našich zdravotníků, stavařů, techniků, obráběčů atd.

Do recese však nezvratně směřuje celá světová – ale zejména evropská – ekonomika. Osobně odhaduji příchod recese ve třetím čtvrtletí příštího roku. To ovšem neznamená, že se krize musí týkat
i nás. Pamatuji si velmi dobře někdejší proklamace českých politiků, kteří po propuknutí hospodářské krize v letech 2007/2008 tvrdili, že zůstaneme „zeleným ostrůvkem růstu uprostřed Evropy“. Tehdy to byly jen proklamace, dnes bychom se však skutečně mohli pádu vyhnout, pokud bychom se na recesi začali připravovat. To znamená plánovat přebytkový rozpočet (nikoli rozpočet se schodkem 40 miliard), připravit se na propad našich vývozů, pokusit se zvýšit konkurenceschopnost našeho hospodářství mimo jiné snižováním daňové zátěže, nezvyšovat bezhlavě minimální mzdy a platy v neproduktivních oblastech, snižovat, nikoli zvyšovat, armádu úředníků, snižovat byrokracii, zkrátit stavební řízení tak, abychom mohli rychle stavět tolik potřebné nové domy a byty…Všimněte si, že tato opatření by nás takřka nic nestála, krizi by nám pomohla utlumit či se jí dokonce vyhnout. Hlavně ale nesmíme panikařit a oslabovat stabilitu naší země.

Bude BMW odvádět daně v České republice? A co dividendy?

Bezpochyby daně odvádět bude (a bezpochyby se je bude snažit odvádět co možná nejnižší, jako každý velký podnik, který má dostatečně schopné finanční vedení). Podnik je vždy zakládán za účelem dosahování zisku, proto je jasné že se BMW nebude chovat jako charita – zisk zcela logicky popluje do Mnichova, aby z něj firma mohla financovat další aktivity. To je v pořádku, je to zcela správné z hlediska podnikového hospodářství.

Vláda České republiky však není zvolena proto, aby pomáhala k rozkvětu německé automobilky, ale proto, aby sloužila české zemi. Podpora jednoho konkrétního zahraničního giganta je proto krátkozraká: když bude místo zahraniční firmy působit na Sokolovsku firma česká, bude svůj zisk reinvestovat nejspíše opět v České republice, což povede k růstu celého odvětví.