Drahé máslo na bruselských hlavách

06.09.2017 22:04

(MF Dnes)

Průměrné ceny másla letos v červenci poprvé v historii překročily 50 korun za kostku, zároveň máslo mizí z regálů supermarketů. Přesně po deseti letech tak opět čteme o „másle drahém jako kaviár“
a slyšíme politická volání po regulaci cen potravin.  

Situace v roce 2007 byla takřka totožná. Tehdy ovšem zemědělci varovali, že máslo v roce 2008 zdraží nejméně na 60 Kč a jeho cena již neklesne. Ve skutečnosti se růst zastavil v listopadu 2007 na 37 Kč, aby následně s příchodem hospodářské krize máslo zlevnilo na 23 Kč. Dnes však stojí máslo dvakrát více – a několikanásobným viníkem je Evropská unie.

Cena zboží na volném, neregulovaném trhu je vždy určena poptávkou a nabídkou. Čím více zboží poptáváme a čím méně je ho na trhu, tím dražší bude. Základní poučka z učebnic ekonomie platí
i v případě másla. Poptávka po něm v posledních letech prudce roste. Jednak se zvyšuje životní úroveň spotřebitelů na východních trzích, jednak pseudovědecké zprávy opět způsobily obrat ve spotřebitelských zvyklostech Evropanů. Jestliže ještě nedávno bylo máslo „zabijákem“ zvyšujícím cholesterol, dnešní marketingově-vědecké pamflety zdůrazňují jeho blahodárný vliv. Tato jemná manipulace (s největší pravděpodobností financovaná potravinářským průmyslem) dokáže účinně přivést zákazníky od nákupu rostlinných ztužených tuků zpět k „pravému máslu“. 

Důležitější než strana poptávky je však v případě másla strana nabídky. A ta je více než třicet let omezovaná a zkreslovaná politikou Evropské unie. V orwellovském roce 1984 byly poprvé zavedeny kvóty na mléko. Jejich nastavení nebylo příliš sofistikované: každý stát směl vyrobit nejvýše
o procento více mléka než v roce 1981. Omezení nabídky mělo pomoci farmářům zvýšit ceny – neboť právě snaha o co možná nejvyšší ceny (zejména francouzských) zemědělských výrobců byla vždy v jádru společné zemědělské politiky EU. Kvóty byly původně navržené jako „dočasné“ s plánovaným koncem do roku 1989. Dočasnost se však protáhla na tři desetiletí. Odstraněny byly až v březnu 2015. Právě ceny mléka přitom určují zhruba z 60 % cenu másla. 

V mezidobí Evropská unie navíc opakovaně intervenovala zdánlivě ve prospěch zemědělců. Když v roce 2009 ceny mléka začaly klesat, vykoupila 30 000 tun neprodaného másla. Jednalo se přitom o nepatrný zlomek oproti příslovečným „horám másla a jezerům mléka“ z 80. let. Tehdy EU vykupovala až 1,23 milionů tun másla ročně.

Zároveň s ukončením kvót farmáře postihla odvetná opatření Ruska. To reagovalo na unijní sankce zákazem dovozů mléčných výrobků. Právě ruský trh byl pro unijní producenty mléka klíčový. V roce 2003 členské státy EU vyvážely do Ruska téměř 55 tisíc tun másla, o deset let později bylo Rusko stále největším exportním trhem při 47 tisících tun másla. V roce 2015 však EU vyvážela do Ruska přesně 0 tun. Rusko přitom stále zůstává největším světovým importérem mléčných výrobků hned po Číně, jeho dovozy dokonce vzrostly o 21 %. Místo českých, polských či finských mlékařů z tohoto růstu poptávky profitují exportéři z Běloruska, Indie či Argentiny. Největším exportním trhem EU se staly Spojené státy s třetinovými dovozy (17 tisíc tun).

Uvolnění kvót v roce 2015, obdobně jako ztráta Ruska, vedly krátkodobě k mlékárenské nadprodukci a takzvané mléčné krizi v letech 2015–2016. Ceny mléka klesly téměř o čtvrtinu. Farmáři, kterým se při neregulovaných cenách nevyplatilo vyrábět, opustili trh. Opět se jedná o zcela přirozený ekonomický jev: když jsou ceny příliš nízké, zůstanou na trhu pouze ti hráči, kteří umí vyrábět dostatečně levně a dokáží uspokojit celou poptávku. Zemědělskou výrobu ale nelze v případě opětovného růstu cen navýšit tak rychle jako výrobu průmyslovou či služby. Vybudování stáda mléčného skotu trvá delší dobu. Současným problémem je navíc orientace na chov holštýnského skotu, jehož mléko má nižší obsah tuku, což výrobu másla dále prodražuje. Pokud k tomu připočteme špatné počasí, které vedlo k poklesu produkce mléka na jižní polokouli, tak při růstu spotřeby másla
o 3,1 % pozorujeme celosvětový pokles produkce o 1,7 %. Zdražení je jediným možným důsledkem.

Obchodní řetězce si netroufají promítnout zdražení másla do vyšších cen, máslo v supermarketech je tedy stále levnější než odpovídá nové rovnovážné ceně. Nižší ceny však vždy a všude vedou k nedostatku – lidé kupují větší množství, než kolik jsou při dané ceně dodavatelé ochotni prodávat. V případě českých obchodů k vyprázdnění regálů vede také snaha o „vánoční předzásobení“ vyprovokované katastrofickými scénáři.

Stejně jako před deseti lety i tentokrát můžeme očekávat, že ceny másla brzy klesnou. Drahé máslo totiž (kromě nesmyslnosti společné zemědělské politiky EU) signalizuje ještě jeden jev: blížící se ekonomickou krizi. V roce 2007 drahé máslo indikovalo vážné strukturální problémy světového hospodářství, problémy, které souvisí i s novou vlnou krize. Nemovitostní bublina vede k výraznému zvýšení cen zemědělské půdy. Jen v České republice ceny během posledních tří let vzrostly zhruba
o 65 %. Vysoké ceny zemědělské půdy a jejího nájmu se pak nutně projevují v růstu nákladů na zemědělskou výrobu.

Obdobné tlaky vidíme i na trhu zemědělských cenných papírů, zejména pak tzv. derivátů (například „Butter futures“). Stejně jako v době před začátkem Velké recese i dnes ceny derivátů prudce rostou (mezičtvrtletně o 20 %). A stejně jako před deseti lety jsou i dnes tyto tlaky předzvěstí silných tržních otřesů a s nimi spojeného zlevňování.

Levnějšímu máslu v dobách hospodářské krize však budou předcházet Vánoce s cukrovím dražším než obvykle. Bez nesmyslné protizemědělské a sankční politiky Bruselu bychom tohoto zbytečného zdražení mohli být ušetřeni.