Importem turistů k ekonomickému růstu!

18.07.2015 20:14

Přišlo léto a všichni vyrazili na dovolené. Tedy skoro všichni – několik specialistů zůstalo sedět v rozpálených pražských kancelářích. Místo výhledu na moře jen výhled na město, které v každoročním nájezdu turistů praská ve švech. Místo all inclusive kafe z automatu. Místo letního odpočinku jen úmorná kancelářská práce. Není divu, že člověka uvízlého v pasti úředničiny napadají v horkém létě ledasjaké myšlenky.

Jednou z nejpozoruhodnějších myšlenek, která v uplynulém týdnu probublala na povrch až do mediální pěny dní, je nápad na vznik Státního fondu cestovního ruchu. Zpráva o přípravě turistického fondu se vynořila v Hospodářských novinách, objevila se v E15 a hned co splnila svou informační povinnost, zase poslušně zapadla do zapomnění. A to je veliká škoda. Novorodící se Státní fond cestovního ruchu totiž pravděpodobně rozšíří už tak dosti početnou rodinku mimorozpočtových fondů, o kterých jste asi nikdy neslyšeli. Alespoň ve zkratce: říká vám něco SZIF, SFŽP, SFDI, SFRB, SFK či SFPRČK? Nechávám na vaší fantazii, čím vším se tyto fondy mohou zabývat, nicméně prozradím, že všechny dohromady hospodaří téměř se 100 miliardami korun českých. Pro představu – takovou částku bychom dostali, kdyby každá domácnost v České republice vložila do společné kasičky zhruba 23 000 Kč. Neboli jednu průměrnou výplatu.

K těmto šesti S–fondům má tedy nyní přibýt ještě SFCR a hned budeme mít sedm mimorozpočtových statečných. Což o to, nápad je to pěkný. Z prostředků fondu se zafinancuje kampaň na podporu příjezdu cizinců do České republiky. To takový cizinec sedí doma ve své cizině u televize a sleduje propagaci exotických krás českých luhů a hájů. Lapen půvaby reklamy i země vezme manželku, dva týdny dovolené a vyrazí roztáčet svými úsporami kolesa české ekonomiky. Je to tak snadné. Tak snadné, až se nechce věřit, že na to doposud nikdo nepřišel. Jednoho skoro napadá kacířská skoromyšlenka: neskrývá se ve všech těch pozitivech nějaký háček? Možná je čas na několik lekcí z ekonomie selského rozumu.

Lekce první: Kde se ty peníze berou?

Připomeňme si základní poučku: stát nemá žádné jiné peníze než peníze občanů. V několika případech to možná nejsou koruny českých občanů, nýbrž eura nějakého německého Hanse, libry britského Toma nebo forinty Maďarského Gyuly, které se do státní pokladny zakutálely v rámci rozpočtu EU. To ale můžeme v tuto chvíli s klidným svědomím zanedbat. Většina příjmu státního rozpočtu pochází z kapes českého Honzy. Takový Státní fond kinematografie například dostává část příjmů z poplatků placených soukromými televizemi jako je Nova nebo Prima, pár korun vybere od provozovatelů kin, kteří musí posílat do SFK 1 % z ceny každé prodané vstupenky, nicméně nejvíce – 500 milionů – dostane v rámci transferů ze státního rozpočtu. Podobně můžeme počítat s tím, že si národ sobě zaplatí i podporu cestovního ruchu.

Lekce druhá: V čí prospěch?

Nový fond by bezpochyby přispěl k vyšší zaměstnanosti. Takový Státní fond kinematografie kupříkladu v roce 2014 zaměstnával 10 zaměstnanců na plný úvazek a tři na dohodu, odměny pobíralo i 13 členů Rady, členové Komise a experti. Půl miliardy bylo darováno zahraničním filmařům, kteří si tak mohli se slevou natočit své báječné snímky v českých kulisách (pamatujete si, jak v srpnu 2013 nejezdilo v Praze dva dny metro mezi Smíchovským nádražím a Florencí? To se natáčel film Dítě 44. I ten měl přispět k většímu zájmu zahraničních turistů o krásy České republiky a tvorbě nových pracovních míst). V případě fondu turistického to bude to samé v bleděmodrém, jen snad s tím rozdílem, že naše peníze poputují zejména do reklamních agentur.

Lekce třetí: Máme se těšit na vyšší zisky z cestovního ruchu?

Představme si nejlepší možný scénář. Propagace České republiky v zahraničí bude tak dokonalá a neodolatelná, že turisté, kteří by k nám jinak nikdy nepřijeli, přistanou na Letišti Václava Havla a začnou zvesela utrácet. Hoteliéři tak zvýší poptávky po dodávkách potravin, výrobci potravin začnou poptávat více surovin, kola ekonomiky se otáčí a česká životní úroveň raketově roste. Bude to trvat do nekonečna? Jen stěží. Zázračného úspěchu turistických pobídek si všimnou Maďaři a Slováci, Poláci a Rakušáci a i oni vyčlení část peněz svých daňových poplatníků na přilákání zahraničních turistů. V konečné fázi se všichni vrátíme do bodu nula:    o konstantní počet turistů se bude stejnými metodami přetahovat konstantní počet zemí, ale peníze ze státních rozpočtů zmizí nenávratně v nedohlednu.

Realističtější je ovšem scénář druhý. Cizinec, který chce navštívit Českou republiku, přijede tak jako tak. Žádnou reklamu k tomu nepotřebuje. Cizince, který přijet nechce, do Prahy nedostanete ani párem volů, natož reklamou financovanou ze Státního fondu cestovního ruchu. Vznik SFCR s turistickým ruchem ani nehne, prohne se však státní rozpočet. Naše peníze, které mohou být využity nejrozumněji, když si o nich každý rozhodne sám.   

 

Co s tím? Jak už sám název napovídá, mimorozpočtové fondy jsou celé tak trochu mimo. To nejlepší, co s nimi můžeme udělat, je zrušit je. To není žádná revoluční myšlenka. Zrušili jsme už Fond národního majetku, Státní fond pro zúrodnění půdy, Pozemkový fond České republiky nebo Fond dětí a mládeže. Chybí Vám? Pokud je zrušení stávajících fondů neprůchodné, budiž. Ale nezakládejme fondy nové. Peníze vynaložené na import turistů raději investujme do exportu podobných letních nápadů někam hodně daleko za hranice naší země.