Ještě Polsko nezhynulo

05.01.2018 10:48

Evropská komise vyzvala k pozastavení členských práv Polska v EU kvůli soudním reformám. Jenže tady nejde o vládu práva, ale o boj modernistické EU proti Polsku, které hájí tradiční hodnoty. A to se nikdy lehce nevzdává.
(MF Dnes)

Tak jako mají svá předznamenání hudební skladby, má svá předznamenání i rok 2018 v Evropské unii. Jsou jimi dva články Lisabonské smlouvy. Podle článku 50 dnes Velká Británie vyjednává o brexitu. Článek 7 "o pozastavení členských práv" aktivovala koncem prosince Evropská komise vůči Polsku.
Podle článku 7 Lisabonské smlouvy může Evropská rada jednomyslně rozhodnout, že "došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot", pročež mohou být členskému státu pozastavena práva, zatímco jeho povinnosti zůstávají "v každém případě závazné".
Právě v duchu vágně definovaných "evropských hodnot" navrhla Komise Radě, aby byla Polsku odebrána hlasovací práva. Usoudila totiž, že kvůli vládní straně Právo a spravedlnost je "ohrožena vláda práva v Evropě".
Je zbytečné znovu opakovat, že polské reformy jsou akty suverénního státu a týkají se pouze a výlučně Poláků. Nikoli Němců, nikoli Čechů, nikoli bruselské rady moudrých. Kritika nezávislosti soudů ze strany Evropské unie je poněkud odvážná, vezmeme-li v úvahu způsob jmenování a především způsob fungování Evropského soudního dvora.

Omezovaná suverenita

V polské hře se však samozřejmě o vládu práva nejedná. Ostatně "Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. listopadu 2017 o stavu právního státu a demokracie v Polsku" vytýká zemi nejen reformy soudního sytému, ale také protipotratovou legislativu, která respektuje právo na život.
Evropský parlament ve své rezoluci dokonce vyzval polskou vládu, aby "zaujala důsledný postoj k otázce práv žen a dívek tím, že bude volně poskytovat dostupnou antikoncepci bez diskriminace a zpřístupní nouzovou antikoncepci, která nebude na lékařský předpis".
Antikoncepce a potraty zjevně patří mezi základní moderní hodnoty v ohrožení. Evropské hodnoty, které jsou v příkrém rozporu s tradičními, Polskem stále respektovanými, jako je rodina, vlast a svoboda volby.
Polsko se třicet let od stávky v gdaňských loděnicích a obnovení hnutí Solidarita dostalo znovu do situace, kdy je jeho suverenita omezována. Nemá si samo rozhodovat o fungování soudů. Nemá si samo rozhodovat o udržování hodnot, které jsou pro zemi Jana Pavla II. posvátné. Nemá si samo rozhodovat o kácení kůrovcem napadeného Bělověžského pralesa. Je Komisí spolu s Českou republikou a Maďarskem žalováno u Evropského soudního dvora, neboť chce zajistit bezpečnost své země a odmítá tupě přijímat migrační kvóty.
V ohrožení není vláda práva, nýbrž tradiční hodnoty. Článek 7 je nástrojem v boji moderního progresivistického Západu proti konzervativním hodnotám, kvůli kterým kdysi země jako Polsko nebo Česká republika Západ obdivovaly. Před třiceti lety jsme k němu společně vzhlíželi jako symbolu svobody, dnes poslední ostrůvky svobody přežívají právě ve Varšavě.
Evropská unie jde do boje nejen proti vládě svého členského státu, ale především proti vůli jeho občanů. Vláda Práva a spravedlnosti se (navzdory údajnému bezpráví) těší téměř padesátiprocentní důvěře Poláků. Pokud by se dnes konaly volby, měla by v Sejmu většinu 264 křesel ze 460, čímž by si polepšila oproti roku 2015 o 29 poslanců. Ekonomika roste tempem 3,9 procenta, nezaměstnanost od roku 2014 klesla na polovinu.
Polsko jako jediná země v Evropské unii neprošla ekonomickou krizí. Index svobody publikovaný americkým institutem Freedom House hodnotí zemi jako svobodný stát na stejné úrovni jako USA nebo Itálie.
Dvacáté století mělo Hlavu 22. Dvacáté první století má článek 7. Článek, který umožňuje někdejšímu polskému premiérovi jít z pozice "unijního prezidenta" proti své vlastní zemi, ale především proti svým vlastním politickým oponentům.

Hrdá země

Článek 7 by možná, za jiných okolností a v jiné zemi, skutečně působil jako účinná "atomová bomba" Komise. My jsme ostatně byli ochotni přijmout řadu směrnic, jen abychom se vyhnuli placení pokut. Polsko však není standardním státem, který lze snadno usměrnit a přivést k jedinému společnému rozumu.
Po většinu svých dějin vedlo neustálý boj za svobodu – proti osmanským Turkům, proti carskému a později sovětskému Rusku, proti hitlerovskému Německu. I proto začíná polská hymna sebevědomým vyznáním: "Ještě Polsko nezhynulo, dokud ještě žijeme; co násilí cizí vzalo, šavlí si zpět vezmeme." Frans Timmermans, v unijním žargonu "komisař pro lepší regulaci", je zkrátka jen další drobnou, byť otravnou lapálií na polské cestě ke svobodě.
My si budeme v letošním osmičkovém roce připomínat i dvě zrady, kdy jsme byli našimi spojenci opuštěni: rok 1938 a 1968. Oslavme tato smutná výročí tím, že se za Polsko postavíme. Opět totiž bojuje svou bitvu za svobodu i za nás.