Měla by česká republika podle Vás přijmout euro? Ne!

06.04.2019 09:57

Vstup do eurozóny se podobá přisednutí do minibusu s devatenácti dalšími cestujícími. Je jistě lákavé usednout do elegantního vozu západní značky, na který bychom se sami možná zmohli až po mnoha letech šetření. Sdílení je úsporné, v mnoha ohledech praktické. Nevýhody si však většinou uvědomíme už v průběhu první delší cesty. Tehdy zjistíme, že sedět na zadním sedadle je sice pohodlné, nicméně na rozdíl od řidiče nemůžeme volit trasu a na rozdíl od spolujezdce nemůžeme navigovat.

Evropská měnová unie je vůz, ve kterém sedí Německo za volantem a Francie na sedadle spolujezdce. Tento tandem volí nejen trasu, ale především cíl cesty, což je zdánlivě užitečné a příjemné v období ekonomického růstu, nicméně nebezpečné během sebemenšího hospodářského zakolísání. Pasažéři ze zadního sedadla totiž v rámci eurozóny ztrácejí veškerou svobodu rozhodování o měnové politice: nemohou ovlivnit výši úrokových sazeb ani sami zmírňovat růst cen. Členové měnové unie tak procházejí hlubšími krizemi, než kdyby mohli řídit hospodářství sami, zároveň se však musejí pod záminkou „solidarity“ podílet na placení účtů za spolucestující černé pasažéry.

Česká koruna získala mezi investory pověst relativně silné, pevné měny, během jakékoli další evropské krize proto bude ve srovnání s eurem bezpečným přístavem. Díky samostatné koruně můžeme dokonce i v době recese růst tak, jako rostlo Polsko po roce 2008. Česká ekonomika s českou korunou se uprostřed rozbouřené eurozóny může stát malým Švýcarskem střední Evropy.

Euro samozřejmě bude docela dobře fungovat coby společná měna pro státy hospodářsky tak podobné jako Německo s Rakouskem, které spolu úspěšně cestují po většinu novodobých hospodářských dějin. Nikdy je však zároveň nemohou dlouhodobě používat státy tak rozdílné jako Řecko, Itálie, Německo či Česká republika.

Za přijetí eura bychom českou stoletou korunou zaplatili nejvyšší možnou cenu: ztrátu naší ekonomické i národní suverenity. Je proto lepší dále řídit svoji vlastní felicii, než se nechat vézt do neznáma luxusní cizí dodávkou.  

(Psáno pro Deník, 6. 4. 2019)