Nedoceněné ceny

26.09.2015 08:59

Kdo určuje v tržní ekonomice, kolik bude stát rohlík a kolik čokoláda? Proč vymizely videokazety? A počítačové diskety? Kdo je zrušil? A kdo rozhodl o zavedení notebooků, tabletů, antibiotik a čokoládových tyčinek MARS? Kdo určuje, kteří lidé půjdou pracovat do zemědělství, kteří do průmyslu, kdo bude stát za tárou a kdo investovat na burze?

Představte si, že sedíte ve vlaku a posloucháte do sluchátek svoje oblíbené album z mp3 přehrávače. Neslyšíte tedy ani otevření dveří při vstupu průvodčího, ani jeho zvolání „Kontrola jízdenek!“ Přesto včas vytáhnete svoji jízdenku a podáváte ji průvodčímu právě ve chvíli, kdy dojde k vašemu místu. Jak je to možné?

Ve vlaku – stejně jako v životě obecně – se člověk řídí podle signálů. Ačkoli jste neviděli a neslyšeli průvodčího přicházet, když si cestující sedící proti vám připravil jízdenku, bylo to pro vás signálem k tomu, že máte začít hledat svůj jízdní doklad i vy. Zkuste si někdy udělat malý experiment: jen tak, z ničeho nic, začněte ve vlaku horečnatě hledat jízdenku. Uvidíte, kolik spolucestujících si okamžitě vzorně připraví svůj lístek nebo šalinkartu (po zbytek cesty se na vás  budou dívat sice poněkud nevraživě, ale co by člověk pro vědecký experiment nepodstoupil).

Zelená na semaforu je signál, že se doprava zastaví a my můžeme přejít přes přechod. Blinkr automobilu informuje ostatní řidiče, že chci zabočit doprava (a nebo, když na to příjde, doleva). Pohled na hodinky je signálem k tomu, že toužím ukončit nepříjemné jednání. Odložení příboru je signálem pro číšníka, že může moji nedojedenou svíčkovou odnést. Funkci nejdůležitějšího signálu v tržní ekonomice mají ceny.

Ceny v sobě nesou kousíčky nesmírně důležitých informací, jsou jakýmsi DNA ekonomiky. Žádný člověk na světě nezná potřeby, zájmy, preference všech ostatních lidí. Sebelepší centrální plánovač, nejvymakanější Centrální mozek lidstva, by nedokázal zajistit, aby bylo vyrobeno zboží, které přesně uspokojí potřeby všech občanů dané ekonomiky za předem dané fixní ceny. Představme si osvíceného plánovače, který by na základě dotazníkového šetření mezi všemi Čechy a Moraváky zjistil, kolik kdo bude chtít v následujícím roce kupovat chleba, automobilů, dětských kočárků a tabletů (pro starší generaci tablet), v jaké barvě, velikosti a kvalitě. I kdyby dokázal přizpůsobit výrobu tak, aby potřeby těchto lidí mohly být naplněny, jak by se dokázal vypořádat s tím, že se Petře neplánovaně narodila trojčata, že několik stovek lidí muselo přejít na bezlepkovou dietu a že Slávek konečně potkal osudovou lásku, takže chce založit rodinu a potřebuje tudíž nové auto?

Waldemar Matuška v písničce Už koníček pádí zpívá „ceny jsou stálý a lidi se maj'“.  Může nás tisíckrát rozčilovat, že se ceny v obchodě stále mění, a přesto je toto drobné nepohodlí jen nepatrnou cenou za fungování jednoho velkého zázraku. Pokud svážeme ceny tak, aby byly fixní, nebudou moci plnit svoji signalizační funkci. Když se zvýší poptávka po kočárcích pro dvojčata, výrobce se to nebude mít jak dozvědět. Při stále stejné ceně kočárků bude vyrábět stále stejné množství. Lidé tedy budou stát na kočárky fronty, bude docházet k plýtvání jejich času, výrobce bude přicházet o potenciální zisk. (Mimochodem, Milton Friedman ve své knize Two Lucky people popisuje celonárodní sport v poválečné Británii - stání ve frontě. Poznamenal k tomu, že každý národ má svůj znak, hymnu, strom či květinu - ale jen Angličané mají svoje písmeno. Písmeno Q.) Pokud budou naopak třeba ceny elektřiny zafixovány příliš nízko, bude země národem plejtvajzníků.       

Když si kupujete obloženou bagetu, nevíte, jestli ji připravovala žena nebo muž. Netušíte, jestli řezník, který vyrobil salám, fandí Arsenalu nebo Chelsie. Je vám jedno, jestli zahradník, který pro výrobu bagety dodal salát a rajčata, pije raději pivo nebo víno. Nezajímá vás, jestli řidič dodávky, který bagetu do bufetu dovezl, volí pravici nebo levici. Prostřednictvím cenového zázraku tak jedna jediná bageta spojuje desítky lidí různých zájmů, přesvědčení. Ceny umožňují lidem, kteří se vůbec neznají, spolupracovat, koordinovat činnosti milionů lidí na celém světě. A to už za tu trochu dobrodružství s nejistými výkyvy cen snad stojí.