O pytlácích a doktorovi

30.07.2015 16:11

Lidé za půl století podle odhadů vyhubili asi polovinu živočišných druhů, včetně těch ještě neobjevených, a kromě křiku několika organizací a pravidelných Dnů Země se nic moc neděje. A tu si najednou zubař z USA zaplatí lov lva a celý svět je vzhůru nohama. Ano, soudě podle zahraničních deníků se zdá, že ne vše bylo zcela legální. Pokud se ale podíváme na trošku větší obraz a zamyslíme se i nad Bastiatovým „co není vidět“, a pokud k tomu přimícháme i zbytek jižní a jihovýchodní Afriky, dostaneme otázky ryze ekonomické. První otázka zní: „Jak se bránit pytlákům?“ Druhá pak: „Jak financovat národní parky?“

Zodpovězení první otázky přitom zároveň odpoví i na tu druhou.

Hned na začátek položím otázku z opačného konce spektra. Kterým zvířatům nehrozí vyhubení? Pomineme-li škůdce, kteří jak se zdá přežijí všechno a množí se sakra rychle (zkusili jste se někdy zbavit přemnožených octomilek, slimáků nebo myší?) jsou to hospodářská zvířata – krávy, ovce, prasata. A hned za nimi naši domácí mazlíčci – psi nebo kočky, ale ti jen do doby, než se o to či ono módní plemeno přestane člověk zajímat nebo jej překříží a dá vzniknout jiné rase. Zvířata, která člověku přinášejí zejména ekonomický zisk, se o existenci budoucích generací svého druhu obávat. Pytláky ostatně obvykle nezajímají (krom jelenů s majestátním parožím a zvrácenostem jim podobných). Je zajímavé, že tato zvířata mají i svou cenu určenou na základě toho, co by byly schopny vyprodukovat (neboli dát člověku) buď před svou porážkou a nebo po ní. Ale chráněná zvířata mají cenu nevyčíslitelnou.

Co z toho plyne pro ohrožené druhy? Jak zabránit pytlákům v lovu vzácných živočichů nebo jak je od toho odradit? Říká se, že člověk si najde vždy cestu přes jakýkoliv zákaz. Jen je tato cesta více či méně drahá. Jak se s tímto popasovali v Africe? Jakmile zjistili, že zákazy ani hlídání nepomáhají, tak jednoduše sami začali zbavovat zvířata těch části, pro které byla ceněna. Tím se ovšem vyřešila jen část problémů. Stále totiž existují lidé, kteří mají zájem jak o trofeje, tak o samotné zážitky.

I na tuto část si africké parky našly odpověď. Samy začaly nabízet „lovecké balíčky“. Představu o nich si můžete udělat například na webu www.namibiahuntingsafaris.com. Funguje to asi tak, že si objednáte lov i doprovod a sami průvodci vás pak nechají zastřelit vytoužené zvíře. Ptáte se jaké to má výhody? Celý park (i vy jako lovec) je mnohem lépe hlídán a chráněn. Sami máte představu o tom, co všechno je zastřeleno a také můžete ovlivnit, které kusy zůstanou žít. Majitel takové safari také má obrovský zájem na tom, že samotná safari je v naprostém pořádku, protože mnohem více lidí se přijede na safari jen podívat.

Ano, občas se najde „skandální“ případ, kdy je zastřelen slon, nosorožec nebo lev (viz relativně nedávný případ mladé Slovenky), ale tato zvířata jsou vzácná do té míry, že probíhá regulérní dražba o právo na odstřel. Jistě se ptáte, co to je za lidi (odhlédneme-li od toho, že tito lidé obvykle mají mnohem více rozumu než obvyklý přispěvatel do diskuze na Novinkách.cz), že zaplatí tolik peněz za, podle některých, vraždu krásného zvířete. Tito lidé ale ve skutečnosti udělali pro záchranu divočiny více, než kdy většina z nás. A to jednoduše tím, že byli ochotni zaplatit i stovky tisíc dolarů za odstřel jediného tvora, jehož zdravotní stav už obvykle nebývá nejlepší. Díky tomu může majitel zaplatit nejen více strážných, kteří budou hlídat zbytek parku, ale také dále investovat do jeho rozvoje.

Snažím se tady naznačit, že lov a pytláctví je černý trh jako každý jiný. Jakmile zmizí omezení a zbytnělá regulace, černý trh se rozplyne. Pytláctví už zkrátka není takovým palčivým problémem, pokud si je dobrodružství chtivý turista ochoten zaplatit celou posádku, luxusní hotel a lov bez obav. Je to jistě lepší než se plížit po tmě a obávat se, jestli mě nezastřelí stráž. Neříkám, že je to pravidlo, netvrdím, že to vždy pomůže, ale je to cesta. Cesta, která může zvrátit ohrožení nebo vyhubení mnoha živočišných druhů. Je to cesta trhu, cesta velmi inovativní, pro Evropany skoro až nemyslitelná, cesta jak chránit a zachránit přírodu před lidmi samotnými a zároveň ji uchovat pro další generace. Je to tak trochu nový druh zvířete. Zvíře (eko)turistické, takové co láká turisty. Jako celé safari, jako vlastně i ZOO.

Samozřejmě, ani toto řešení není zcela dokonalé, ne vždy je možné, ale já ostatně univerzální řešení ani nenabízím.  Jistě, už dnes je mnoho druhů nenávratně pryč a mnoho ještě odejde i nevědomky, ale mnoho také může být zachráněno. Možná přijdou další způsoby, jak chránit ohrožená zvířata, třeba včetně klonování. Do té doby si musíme vystačit s tím, co máme, a zahrnutí ohrožených zvířat do ekonomické kalkulace je jedním ze způsobů nejlepších.

Filosofická poznámka autorova:

 A vezmeme-li to velmi, ale velmi politicky, tak je to značně levicová myšlenka - obětováním jednotlivce se totiž tyto parky snaží zachovat celou kulturu a celý ekosystém.

 

Autor: Tomáš Kurowski