Paul Midler: Made in Čína - Pohled do zákulisí čínské velkovýroby

07.08.2015 19:53

V čínském kalendáři je rok 2015 rokem ovce. V našich zeměpisných šířkách je ovšem rok ovce spíše rokem Číny. Ještě se státníci a novináři nestačili vzpamatovat ze služební cesty, kterou budou muset v roce 2022 podniknout do Pekingu (zase se tam budou konat olympijské hry, zase to budou hry nejdražší, největší, nejsledovanější a patrně i nejvíce prodělečné, ostatně jako téměř každá olympiáda našeho věku), a už si museli ze svých diářů vyškrtnout čínskou cestu zářijovou. Cestu, která měla připomenout konec druhé světové války. Kdo říkal, že hodnotové žebříčky v mezinárodních vztazích mají nějakou logiku?

Obdobná dichotomie je koneckonců pro Čínu a náš vztah k ní celkem typická. Na jedné straně je Říše středu vynášena do nebes jako ekonomický tahoun, před jehož tempy růstu bledne náš hrubý domácí produkt závistí. Komentátoři rok co rok netrpělivě vyhlížejí den, kdy čínský drak konečně ve všech disciplínách na hlavu porazí amerického orla. Mezinárodní měnový fond si dokonce pohrává s myšlenkou vložení „lidové měny“ renminbi (kterou známe spíše pod názvem čínský jüan) do takzvaného koše měn po boku eura, amerického dolaru, britské libry a japonského jenu. Na straně druhé je ovšem Čína jakožto Země-se-kterou-se-nemluví pod neustálou palbou ze strany lidskoprávních aktivistů.

Přímo doprostřed nejnovější české bitvy o Čínu vpadla kniha Made in Čína – Pohled do zákulisí čínské velkovýroby. Tato Kniha roku 2009 podle časopisu The Economist doputovala do českých knihkupectví sice s šestiletým zpožděním, ale zároveň v nejvyšší čas. V čas tradičního letního dohadování o výletech (nejen) českého krtečka za čínskou pandou. Autor knihy Američan Paul Midler působí v Říši středu od roku 2001 jako konzultant a prostředník mezi americkými odběrateli a čínskými výrobci. Midler se v oné černobílé bitvě o Čínu nestaví ani na jednu stranu sporu. Bere sice čtenáře na inspekci do továren, ve kterých pracují čínští dělníci přesně v takových podmínkách, jež západní neziskovky celou dobu kritizují. Zároveň s námi ale navští také pokojnou demonstraci pár nájemníků, kteří se sejdou před příslušným úřadem, zavolají pár svých hesel, a pak zase klidně odejdou. Zavede nás za řídícím pracovníkem továrny, který nám hrdě prozradí, proč zaměstnává vždy o trochu více lidí, než kolik právě potřebuje. Je to jednoduché: když najmete příliš málo lidí na příliš mnoho práce, je si každý dělník vědom své hodnoty, a proto vyžaduje, aby se jeho velké pracovní úsilí projevilo i na výplatní pásce. Zaměstnejte ale hodně lidí na menší množství práce – a všichni se budou doslova prát o to, aby pro vás mohli pracovat prakticky za jakoukoli mzdu. Jen aby o místo nepřišli. I takto vypadá komunismus s čínskou tváří. Lidskoprávní rovina však zdaleka není tím nejzajímavějším, co kniha přináší.

V současné době panuje přesvědčení, že ekonomická budoucnost patří Číně. Každá větší firma tedy dychtivě pokukuje po úzké spolupráci s čínskými výrobci, zvažuje investice do čínských továren a outsourcuje svoji výrobu do rukou čínských podniků. Podle Midlera je dokonce tlak na americké manažery často tak velký, že přesouvají výrobu do Číny i v případech, kdy je to pro jejich podniky zjevně prodělečné. Stádové jednání má jediný cíl - vykázat šéfům a majitelům, že „už jsme také v té Číně“. Midler ovšem ukazuje, že „být v Číně“ zdaleka není takové terno, jak by se mohlo zdát podle titulků ekonomického bulváru.

A právě zde nastupuje ekonomie selského rozumu: jaký má smysl, aby čínský podnik bral zakázky, které jsou pro něj zjevně prodělečné? Cožpak se čínské firmy neřídí stejnými ekonomickými zákonitostmi jako jejich protějšky všude na světě? Když spolu s autorem strávíme pár dní v továrně na mýdlo, zjistíme, že ekonomické zákony platí všude stejně. Podle Midlera si mnohá čínská továrna výměnou za lacinou výrobu kvalitního západního produktu neformálně kupuje výrobní postupy (a také výrobní tajemství). Recept je jednoduchý. Prodejte důvěřivému Američanovi 20 000 kusů bot podle jeho vlastního návrhu za 8 dolarů za kus, i když třeba nesete výrobní náklady 10 dolarů. Vyrobte si přitom podle stejného mustru, jaksi bokem, dalších 50 000 kusů, které dodáte na trhy rozvíjejících se ekonomik (eufemismu pro země, kterým se ještě nedávno říkalo rozvojovky nebo Třetí svět) v ceně 12 dolarů za kus. Ještě pořád máte pocit, že jste v červených číslech?

Marco Polo, kterého považujeme za prvního Evropana v Číně, podle Midlera Říši středu nikdy nenavštívil. Kopíroval prý svoje příběhy stejně jako dnešní čínští výrobci svoji produkci: jen na základě vyprávění kupců. Přesto zůstal Milion po staletí hlavním evropským informačním zdrojem o asijském drakovi. Midlerova kniha představuje pro čtenáře oříšek podobného druhu. Jen málokterý čtenář je totiž zběhlý v čínštině, natož aby měl vlastní dlouholeté praktické zkušenosti s fungováním čínské výroby. Nezbývá mu tedy, než věřit informacím z třetí ruky. A ty se, jak už tomu bývá, značně různí. Jakkoli je kniha Made in Čína napsaná nesmírně fundovaně a čtivě (i díky kvalitnímu překladu Ondřeje Horeckého), jistě by nebylo rozumné vynášet pouze na jejím základě konečný soud o Číně a čínské ekonomice naší doby. Necelých 270 stran brožovaného vydání, navíc v pěkném cenovém poměru "co stránka, to koruna", však bezpochyby stojí za přečtení. Ať už jste podnikatel, investor, student nebo snad spotřebitel, nechejte se připravit o kus panenské naivity. Zbavte se pár falešných ideálů, procvičte se v kritickém myšlení a získejte výměnou za to špetku zdravého respektu k asijskému drakovi. Už proto, že drak v Číně není tou bestiální nestvůrou z evropských pohádek. Je symbolem štěstí a aktivity.   

Knize udělujeme hodnocení AA-, tedy stejný rating, který agentura Standard & Poor’s přisuzuje Číně.

 

MIDLER, Paul. Made in Čína. Pohled do zákulisí čínské velkovýroby. Praha, nakladatelství Práh, 2015, 272 stran. ISBN: 978-80-7252-577-5.

K zakoupení například na webových stránkách nakladatele: www.prah.cz/knihy/made-in-cina-midler-paul-325.