Pivo není voda

11.08.2015 18:32

České pivovary slaví. Díky horkému létu berou pivaři supermarkety útokem. Podle ČTK rostou prodeje o desítky procent. Nad sládky, sladovníky, správci vody, sběrači chmele, vařiči, sklepníky a ochutnávači se však stahují temná mračna. Příští sezona je totiž, cimrmanovsky řečeno, nejistá.

Dlouhá léta platilo, že k pivu neexistují blízké substituty. Na tomto předpokladu byla ostatně založena nejedna disertační práce, nejeden nález Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, nejeden podnikatelský záměr minipivovarů. To, že pivo není voda, se zkrátka v našem národu pivařů zdálo stejně nezpochybnitelné, jako že se slavíkem opět stane Karel Gott. Návrh zákona o ochraně zdraví před návykovými látkami[1] však touto naší jedinou jistotou notně otřásl.

Ministerstvo zdravotnictví se totiž patrně domnívá, že průměrnému Čechovi je naprosto jedno, jestli pije vodu nebo pivo. Naopak, soudě podle návrhu zákona se dokonce zdá, že nebozí mladí Češi jsou přímo nuceni upřednostňovat pivo před vodou jednoduše proto, že voda je v českých hospůdkách příliš drahá. Dejme slovo samotnému zákonodárci:

„Jako další z nástrojů omezení spotřeby alkoholických nápojů je v odstavci 3 navrženo „cenové opatření“ spočívající v nové povinnosti pro provozovatele provozovny stravovacích služeb a stánku s občerstvením v nabízeném sortimentu zajistit, aby alespoň jeden nealkoholický nápoj byl levnější než nejlevnější alkoholický nápoj stejného objemu. Ke stanovení této povinnosti bylo přistoupeno na základě poznatků z praxe, kdy ve většině provozoven stravovacích služeb je cenově nejdostupnější alkoholický nápoj, většinou pivo. Cílem tohoto opatření je tak především eliminovat nežádoucí lepší cenovou dostupnost alkoholických nápojů ve srovnání s nealkoholickými nápoji.[2]

Návrh zákona leží od 3. června ve Sněmovně. Pokud přes sněmovní prázdniny uzraje a vládní většina jej schválí, pocítí hospodští, stánkaři i štamgasti důsledky zákona už v lednu 2016.

Jak to tedy bude v lednu vypadat v českých hospodách podle nového zákona? To se takový ministr, autobusák nebo třeba maturant domluví s partou kamarádů, že večer zajdou na jedno. Když k nim v hospůdce na růžku přijde vrchní a oni si užuž chtějí objednat kozla, najednou se jako na povel všichni zarazí a sklouznou očima k nápojovému lístku. Pane jo! Kozel sice stojí pořád 25 korun, ale jemně perlivá minerálka po novém roce zlevnila z 27 na pouhých 20 korun. Štamgasti nevěří vlastním očím, vytáhnou mobily a na kalkulačce urputně počítají. Vážně! Za stovku, co má každý z nich ve šrajtofli, mohou mít čtyři piva nebo – pozor – pět minerálek. To je ovšem terno, uznejte. Nevyslovenou objednávku proto honem všichni změní a po zbytek večera rozebírají výkony Jardy Jágra u sklenice bonaquy. Prozíravé cenové opatření z nového zákona tak šmahem přispěje ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva. V Čechách vyroste nová, zdravá, generace abstinentů, protože žádný rozumně uvažující teenager přece nebude vyhazovat těžce našetřené peníze z brigád za relativně dražší pivo, když si může koupit relativně levnější vodu.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

A jaká bude realita? Relativního zdražení piva vůči vodě můžeme dosáhnout dvěma způsoby: buď zdražíme pivo, nebo zlevníme vodu. Kdyby vláda chtěla dosáhnout absolutního zdražení piva, jednoduše by zvýšila spotřební daň (ta ostatně už dnes tvoří skoro čtvrtinu ceny plzně). Jenže, jak dobře víme, vláda, která zdraží pivo, padne. Nový zákon se proto implicitně vydal cestou vedoucí k absolutnímu zlevnění vody při neměnné ceně piva. Většina hospod začne buď nabízet džbán vody (možná i s plátkem citronu a lístkem máty, co my víme) zcela zdarma či za pakatel, nebo mírně zlevní minerálku z nápojového lístku tak, aby se její cena držela těsně pod cenou nejlevnějšího piva. Proč? Hosté, kteří si v hospodě či restauraci dají vodu, spadají do zcela jiné zákaznické kategorie než ti, kdo si objednají pivo. Situace pivaře se od prvního ledna nijak nezmění – za svou stovku si bude moci pořád objednat stejný počet piv jako na Silvestra, protože – vzdor všem ideálům z důvodové zprávy – pivo vážně není substitut vody (jestli mi ještě pořád nevěříte, zkuste si pivem vyčistit zuby. Anebo se pokuste vypěstovat si jenom z vody pivní bříško). Situace vodaře se ale změní značně. Jestliže před zlevněním vody byla voda vcelku zaměnitelná s jinými nealkoholickými nápoji, při výrazném zlevnění bude najednou rozumnější objednat si k obědu spíše džbán levné vody než minerálku. Popřípadě spíše minerálku než Sprite nebo Fantu. Pokud tedy majitel restaurace nechce, aby mu voda parazitovala na prodejích ostatních nealkoholických nápojů, bude se snažit nastavit cenu vody co možná nejblíže stropu, který určuje pivo. Když cenu výrazně podstřelí, začne brzy prodělávat. To dříve nebo později povede (když k tomu přičteme zákaz kouření a plný pytel dalších hospodských novinek) k zavření hospody a zvýšení nezaměstnanosti[3].  

V konečné fázi se tedy vůbec nic nezmění. Pivaři budou dále chodit na jedno. My ostatní si budeme dále objednávat svoji minerálku. Jen provozovatelům hospod a restaurací přibydou zcela zbytečné starosti a české ekonomice další plíživá regulace všedního dne. To ovšem jen stěží někoho zajímá. Nakonec jediným přímým důsledkem nového zákona bude, že BBC a Chicago Daily Herald už nebudou moci Českou republiku nazývat zemí, kde je pivo levnější než voda. Apokalyptický scénář z úvodu tohoto článku se však skoro jistě nenaplní. České pivovary tak mohou dále v klidu sledovat spíše předpovědi počasí než jednání Sněmovny.

Na zdraví!

 



[1]Celý název zákona vydá minimálně za jedno malé pivo: Návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky tabáku, alkoholu a jiných návykových látek, integrované protidrogové politice a o změně souvisejících zákonů (sněmovní tisk číslo 508/0).

[2] Důvodová zpráva k návrhu zákona o ochraně zdraví. Vybrané části zvýrazněné Ekoslem.

[3]Mimochodem – víte, proč je minerálka v restauraci tak drahá? Ne, skutečně za to nemohou nenasytní hospodští. Ale o tom zase někdy jindy.